Originální kolekce jednoaktových baletů mapující hranice současného tanečního divadla

Pokolikáté už se my tanečníci vracíme k Čajkovskému? Tentokrát nabízíme moderní pohled mimořádně talentovaného belgického tvůrce Kevina Durwaela na několik skutečných perel z kultovního Labutího jezera. Vychutnejte si slavné romantické hudební motivy vyjádřené zcela moderním pohybovým slovníkem. Je to symbolické smíření mezi klasikou a modernou, na které jsme čekali celé 20. století. Tanečníci opravdu musejí stále "přepínat" mezi oběma technikami, styly a donedávna nesmiřitelnými tanečními světy - to postmoderní "přepínání" - "switch" v názvu díla je opravdu příznačné. Jak to asi tradiční baletní diváci přijmou ..... a co ti úplně noví?

Je to všechno zvláštní sen v miniaturním světě před a za klíčovou dírkou - realita se prolíná s fantazií, nevíme, co je fikce a co realita... jen doteky, kontakty a konflikty všudypřítomné emoce jsou naprosto skutečné - tohle všechno dokáže současné taneční divadlo!

Tanečníci stojí před hromadou starých kufrů, se kterými musí postupně v neustálém pohybu odvyprávět, co kufr na jevišti evokuje - bolestný odchod, rozpačitý příchod, životní rozhodnutí, nejisté čekání na perónu, strach z budoucnosti, melancholické vzpomínky, hledání nového světa a nové naděje - prostě "nový začátek".

Je to už čtvrté dílo této skandinávské umělkyně se slovanskými kořeny pro naše tanečníky - a její imaginace ..... a také nároky na tanečníky i diváky stále gradují!

Dílo "Důvěrná místa" se velmi abstraktně dotýká bolestného vztahu umělce přecitlivělého na "ženskou inspiraci" všude kolem. Nehledejte v tom ale Janáčkův "životopis" je to velmi drastická, ale velmi stylizovaná a abstraktní sonda spíše do Janáčkovy hudby, než do jeho života, je to poklona velkému hudebnímu géniovi, pro kterého byl ženský element vždy sžíravou a věčně nenaplněnou inspirací. 

"5 nebeských sól" se pohybuje mezi snem a realitou, kolektivismem a individualismem, jiskřivou energií a hloubavou melancholií. Je to hravé představení plné fantazie, které chce promlouvat přímo k divákově představivosti."   

Tento duet byl v roce 1999 první příležitostí studovat v ČR dílo vynikajícího maďarského choreografa Attily Egerháziho. Muž a jeho dívčí alter ego, se kterým stále soupeří a snaží se od něj osvobodit. Dílo je po technické i výrazové stránce vždy velkou výzvou pro nejlepší sólisty Baletu Praha Junior - v roce 2005 s ním dva z nich excelovali až ve finálovém večeru mezinárodní televizní soutěže European Broadcasting Union.

Hledáme své místo ve světě, každý se cítí být osobností, ale každý musí respektovat "pravidla" a přitom zůstat "svůj". Někdy jsou společenské konvence tak silné a svazující, že jim člověk není schopen čelit a podléhá a tzv. ho to "semele". Uniformitu lze nonverbálními prostředky dobře představit, stejně tak výrazný individuální projev je samozřejmou výbavou kvalitních tanečníků. Toto vše uvidí diváci v komorním tanečním dramatu doprovázeného převážně strhujícím doprovodem bicích.

"Rozladěné" je lehce sarkastická taneční humoreska o často obrácených rolích muže a ženy ve společnosti i partnerských vztazích a situacích, které tyto převrácené role mohou způsobit," řekl o vzniku inscenace na pestrou hudební koláž s názvem Rozladěné (Odd Couples) slavný maďarský choreograf Attila Egerházi. Chceme naladit Vás diváky na vnímání krásy pohybu, které sice v čase pomíjí, ale jsou věčné ve vteřině, po kterou jej na jevišti sledujeme!